Nejrannější historie Jadranského pobřeží a ostrovů je pouhým předmětem legend, mýtů a příběhů. Trochu spolehlivější data lze nalézt v starověkých řeckých cestopisech a námořních průvodcích. Nejrannější informace o Liburnských ostrovech, včetně Rabu, se nachází v geografických spisech Skylaxe z Chariandonu (4. století před naším letopočtem) několik řeckých a římských geografů se ve svých geografických spisech taktéž zmínilo o ostrově, jímž by měl být Rab. Rab byl zmiňován jako Arba, Arbia, Arbiana nebo Arbitana, ale původ tohoto jména není znám.

Dnešní slovanští obyvatelé ostrova, Chorvaté, si jméno přizpůsobili svému jazyku, přetvořením na Rab. Posledně zmíněné jméno se pravděpodobně datuje počátkem 7. století našeho letopočtu, to jest, od dob bezprostředně po usazení prvních Slovanů na ostrově. Muzeum františkánského kláštera Sv. Eufémie obsahuje v základech kláštera dokument psaný v latinském jazyce, z poloviny 15. století; toto je (prozatím) nejstarší známý dokument, kde se vyskytuje chorvatský název ostrova - Rab.

Čtyři zvonice v románském slohu se staly znakem celého ostrova Rab. Nacházejí se v historickém jádru města, a ke každé z nich se můžete dostat procházkou po strmých a úzkých kamenných uličkách, jelikož se nacházejí poměrně poblíž sebe. Na vrchol dvou z nich můžete vylézt a užít si výhled na obzor.
Park Komrcar se nachází poblíž historického středu města. Při procházce městem je vždy příjemné, když můžete utéct letnímu žáru, posezením na jedné z laviček parku. V parku ucítíte vůni vavřínů, kombinovanou s vůní borovic, budete se cítit jako byste byli daleko od města, zatímco město Rab je blíže než jste se domnívali.

(ZDROJ:RAB24.COM)


O ostrově Rabu psal již ve 4. století před Kristem řecký geograf Pseudo Skilax a v antické době ho zmínil Plinius Starší – Rab se tehdy jmenoval Arba. Základy rabských městských hradeb na Kaldanci, což je nejstarší část Rabu, pocházejí již z 1. století, z doby císaře Oktaviána Augusta.

 Zmínka o něm pochází již z desátého roku před naším letopočtem a nachází se v jednom starořímského dokumentu, kterým tehdejší císař Oktavián Augustus dal městu status municipia a samostatnost. Rab získal i vzácný, čestný epitet Felix (sťastné), což znamená, že již tehdy bylo rozvinutým, civilizovaným městem. Stará část města je obehnána středověkými hradbami z tesaného kamene, vystavěnými již ve 12.a 13. století, které ho z větší části obklopují i dnes. Starému městu vévodí čtyři zvonice a četné kostely. Jednou z nejvýznamnějších rabských památek je kostel sv. Marie ze 12. století (bývalá biskupská bazilika). Zvonice této baziliky ze 12. století je dál od kostela, vévodí městu a patří k nejhezčím stavbám pozdní romaniky v Chorvatsku.

(ZDROJ:CROATIA.HR)

Nejstarší osídlení ještě před římským dobytím se nacházelo na jihovýchodním výběžku poloostrova, dnes nazývaném Kaldanac. Na tomto úzkém poloostrově pak vyrostlo středověké město, jehož největší rozkvět nastal v 11.-15. století. Slibný vývoj však skončil násilným panstvím Benátek. Ovšem největší úpadek nastal po ničivé epidemii 1449-1456, kdy se město téměř vylidnilo. Oživení přinesl až počátek 20. století. Město získalo statut lázní a Rab začal získávat pověst příjemného letoviska a klimatických lázní. Nová zástavba zabírá přilehlou pevninu.

Na náměstí Svetog Kristofora, najdete fontánu se sochami legendárních postav Kalifronta a Draga. Zajímavé jsou i ruiny kostela sv. Ivana, jehož počátky se datují do 7. století a z něhož zůstala pouze věž. Kostel byl součástí kláštera benediktinů, který patřil od roku 1298 do 1783 františkánům a později byl přeměněn na biskupskou rezidenci. Hned vedle stojí kostel sv. Kříže z 16. století. Katedrála Sveti Marija Velká s věží byly postaveny ve 12. století. Věž vysoká 25 metrů stojí na zbytcích římské stavby a je rozčleněna do čtyř pater, končících osmihrannou pyramidou, jež je obklopena románskou balustrádou. Samotný vrcholek poloostrova je zakončen klášterem Františkánek a barokním kostelem sv. Antonína, postaveným roku 1675.

(ZDROJ:CHORVATSKE.CZ)

Na ostrově žije celkem přes 9000 obyvatel. Největší obcí je město Ráb (Rab). Celá rábská aglomerace má na 6000 obyvatel. Kromě Rábu je na ostrově ještě 7 dalších sídel, všechny na pobřeží: Lopar, Mundanija, Supetarska Draga, Kampor, jako součást rábské aglomerace Banjol, Palit a Barbat.

Místní obyvatelstvo si zachovalo četné staré zvyky a konají se zde tradiční slavnosti, které jsou pro turisty zajímavou a přitažlivou podívanou.

Ráb, antická Arba, byl již dlouho před Římany osídlen ilyrským kmenem Liburnů (ve 4. stol. př.n.l.) Římané Arbu povýšili na municipium a začátkem letopočtu ji velmi důkladně opevnili (vládli zde od 2. stol. př.n.l.). To málo, co z bylo z té doby a bylo nalezeno při archeologickém průzkumu (pozůstatky přepychových římských letohrádků, vil a usedlostí i opevnění) je uloženo v lapidáriu Knížecího paláce ve městě Rábu. Z dalšího, tj. byzantského období a ani z následujícího panství chorvatsko-uherských králů, se nezachovalo mnoho.

Ostrovu, především však městu Rábu, vtiskla pak výrazné rysy dvě další období, a to téměř samostatná městská komuna a doba benátského panství (od r. 1409 až do pádu Benátské republiky v r. 1797). Ostrov byl v letech 1449 - 1456 postižen morovou epidemií, která drasticky snížila počet obyvatel. Berlínský kongres přisoudil Ráb Rakousku, ale ani po stu letech se s tím Italové nechtěli smířit a po první světové válce ostrov jednoduše zabrali. Zatímco v Istrii a na sousedním Cresu a Lošinji se jim podařilo svou okupaci uhájit, Ráb museli podle Rapallské smlouvy z r. 1920 vyklidit. Od té doby je ostrov chorvatský. Díky historickým a s nimi spojeným ekonomickým i dalším okolnostem zůstala většina původních architektonických celků bez jakýchkoli rušivých zásahů a změn i v dalších údobích, a je tak dodnes předmětem obdivu návštěvníků ostrova.

(ZDROJ:CHORVATSKO.CZ)

 

  • Rab, Chorvatsko - Historie a dědictví - Obrázek 1
  • Rab, Chorvatsko - Historie a dědictví - Obrázek 2